Jaké vlastně ženy jsou?

Ženy , na první pohled křehké, krásné a inteligentní bytosti v sobě ukrývají spousty vlastností, vybavené Matkou přírodou pro přežití v živočišné říši a vlastní společnosti. Kdy pro zachování života bylo třeba i zabít, nebo být zabit. Není zde myšleno „vražda“. Je zde myšlen boj o přežití ve smyslu „život“.
Nicméně se na ženy podíváme podrobněji z živočišného i psychologického hlediska, kde okrajově budeme v potaz brát odkaz z dob dávno minulých, jež pro tento účel nechci z jistých důvodů nazývati „dějinami“.
Zhlediska biologického v živočišné říši je logické, že žena (samice) musí být nejprve přitažlivá (atraktivní), aby získala muže (samce), k základní živočišné potřebě a tou je – zachování života, později Rodu, jímž Matka příroda vybavila veškerý živý organismus ve vesmíru. Samozřejmě zákon zachování života je ve své podstatě velmi brutální. Buď přežiješ, nebo se staneš kořistí, aby přežil někdo jiný a neznamená to, že musí být zákonitě silnější.
Všichni víme, že ženy jsou tzv. dárkyněmi života a z toho důvodu je příroda vybavila určitými (specifickými) vlastnostmi. Například i tou, že na rozdíl od mužů, ze statistického hlediska, častěji žijí mnohem déle. Když půjdeme do extrému, je možné, aby čistě teoreticky žena mohla mít jednou ročně jedno dítě, ovšem za předpokladu, že nebudeme brát v úvahu možnost dvojčat, trojčat, … apod.
Takže tyto na první pohled přitažlivé bytosti, vyznačující se zpravidla křehkostí, něžností, od přírody ve větších případech nevybavené fyzickou silou, nýbrž silou vnitřní – duševní, v sobě ukrývají mnohdy i druhou stránku. Ano, tak jako dokáže být žena milá, hodná, přívětivá, … apod. Z dávné minulosti i z praxe víme, že taktéž dokáže být velmi zákeřná a brutální, neboť o sobě často získá veliké mínění a uvědomuje si svou úlohu v živočišné říši. Tak se snadno může stát, že takováto žena dokáže život nejen dát, ale snadno i vzít. V tomto článku se nebudeme zabývat dějinami, neboť množství materiálu by vydalo na knihu a daleko předčil tento článek.
Přesto malý nástin: nebudeme v potaz brát různé odlišnosti v povahách jednotlivců. Obecně známé je to, že žena na rozdíl od muže, často nemá slitování, proto se mnohdy ani nedovíme, že vykořisťovatelkami a hlavními aktérkami těch nejbrutálnějších trestných činů bývají ženy. Jde hlavně o sadismus a týrání. Když postavíme vedle sebe ženu a muže z hlediska živočišné říše a nebudeme brát v potaz jednotlivce, neboť povahy lidí se „kus od kusu“ liší. Bude-li oběť prosit o smilování, mnohdy se muž slituje a zanechá činnosti, neboť v této oblasti jsou muži mnohem citlivější, než ženy. Neboť v tomto ony slitování často nemívají.
A tak se skýtá otázka, jak to vlastně s tou křehkostí (citlivostí) ve skutečnosti vlastně je. Jsou opravdu ženy citlivější, nebo jsou jen za „krásou“ ukryté zrádné, brutální a vypočítavé bytosti? Často ženy ve společnosti si stěžují, že nemají slovo, … apod. Jak je tomu ve skutečnosti? Ano, na první pohled je toto pravda, ale často za tzv. činy mužů se skrývají právě ženy. Mnohdy by opravdu muže, dělat některá rozhodnutí ani nenapadla, natož je realizovat.
Často si ženy stěžují, že nemohou či nesmí něco dělat apod. Je pravdou, že některé činnosti opravdu mohou vykonávat, ale často to některé tzv. Feministky, opravdu již přehánějí, aniž si uvědomují, že pravdu nemají. Nejde o to, zda by žena nemohla např. dělat horníka, jde o to, že i kdyby to šlo, zda by to tedy dělat šla.
Od úsvitu věků se vedení společnosti nazývá Patriarchát – vláda muže. Ale mělo by se to nazývat spíše Matriarchát s nastrčeným mužem. Neboť budeme-li studovat dějiny, snadno brzy poznáme, že sice ženy tzv. neměly moc se ve společnosti oficiálně ozvat, ale přesto v podstatě tu společnost řídily i jinak zasahovaly do jejího chodu. Už jen krátká věta, že „muž je hlavou rodiny a žena krkem, která s ní kroutí“, hovoří samo za sebe. A tak to není jen v rodině, ale po všechny věky a všech společnostech od úsvitu věků.
Za otázkou nevěry se opět skrývá hlavně žena. Neboť, nejsme-li doslova v národech, kde žena nemá hodnotu ani zvířete, kdy je majetkem muže, tak k tomu výsledku dojdeme snadno. Není vůbec pravdou, že muž chce být lovec a ženu loví, neboť je to vždy žena, která si najde muže, vybere si jej a udělá vše pro to, aby jej získala s tím, že tuto myšlenku „na oko“ muži vnutí, aby měl potřebu si získat právě tuto ženu. Naopak muž si ženu v podstatě sám nezíská, pokud ona sama nechce.
Nebudeme se zde ovšem zaobírat násilím, zde se hovoří o přirozeném výběru. Nehovoří se zde ovšem o zamilování se (pudů a skutečné tzv. lásky), článek je psán pouze po stránce živočišně-logické, na základě informací z dějin, vlastního sledování a psychologie.
„Nick“



Komentáře k článku

 

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek